Večer
Když večer hvězdy zazáří a měsíc pluje nebem,
K obloze míří hvězdáři velkým dalekohledem.
Obloha třpytem poseta jak rosou z lučních květů,
Hvězdáře vábí planeta a čeká na kometu.
Zvědavé oči hvězdáře vše vidí jako na dlani,
Měsíci hledí do tváře až do ranního svítání.
Někdy se stane divná věc:měsíček vyjde nad kopec
A ptá se když nebem pluje -,,Kdo to tu po mně pokukuje?“
Kdo to nespí, když je noc?Přileť mráčku na pomoc!
Letí mráček, obláček, schová měsíc pod fráček.